Po roce opět sestupujeme do jeskyně Javorinka. Bývá pro nás už zvykem, že začátkem roku se vydáváme do této jeskyně. Loni se nám povedlo být u toho, když bylo dokončeno mapování devátého kilometru a místní jeskyňáři tam další víkend objevili dalších 300 m, takže letos v objevování pokračujeme.
Šlapeme od chaty k jeskyni, sněhu je docela málo a je dobře prošlapaný. Jedna parta je už v jeskyni na bivaku. my neseme žebříky. Další parta jde do jedné výše položené jeskyně, kde chce ( pomocí pipsu) propojit tyto dvě jeskyně. Je potřeba nalézt horní vchod do jeskyně, protože bez něj se dá chodit do jeskyně jen v zimních měsících a ztěžuje nám to průzkum prostoru za sifonem Kerberos. Objevovat prostory za sifonem se dá přibližně 6x za rok, což je velmi málo. Milda chce z naší akce něco natočit, tak se domlouváme, že poneseme kameru k prvnímu vodopádu a při zpáteční cestě něco nafilmujeme. Při té příležitosti udělám pár fotek.

O víkendu jsem se zúčastnil exkurze ze skupinou speleoguano do dolu Jeroným . Důlní dílo se nachází v karlovarském kraji . V součastně době se zde chystá zpřístupnění pro veřejnost. 

 Stručná historie:

Endokontaktní cínem zrudněné zóny a křemenné žíly s kasiteritem byly předmětem dolování již na rozhraní 15. a 16. století. Největší rozmach těžby nastal v 16. století, sporadicky pak probíhala těžba ve století 17. a 18. Poslední exploatační práce malého rozsahu jsou z let 1940 až 1943. Odhadem bylo na lokalitě vytěženo celkem 500 až 700 tun cínu. Obsah kovu v rudě se pohyboval pouze kolem 0,2 až 0,4 % Sn, avšak s velmi dobrou úpravenskou výtěžností.

Dne 27.2.2010 v 10 hodin se uskuteční výroční členská schůze ZO 6-12 na základně v Březině.

Víte to s předstihem,takže doufám,že dorazíte v co nejhojějším počtu.

sněhová kalamita, která ještě dneska doznívá, začala už v pátek. Přes to se o víkendu podařilo spáchat menší pracovní akci. Hlásilo se mi původně asi osm lidí, kteří chtěli přijet pomoct kutat výměnou za exkurzi do nějaké z jeskyní, ale všechno dopadlo nakonec trochu jinak. Následkem zpoždění vlaků, nemocí, práce a dalších nesmyslností se nakonec sešli tři hosti. K tomu já s dr.Skálou a v sobotu se podařilo Dědkovi oklepat z auta vrstvu ledu a aspoň na chvíli dojel.

S jeskyňáři z Demänovské doliny jsem byl minulý víkend v Pusté jeskyni. Zestoupili jsme do Achátového dómu a prošli spojovací chodbou do jeskyně Svobody. V Pekelném dómu jsme zapálili svíčku a uctili vzpomínku na Vladimíra Žikeša. Od jeho tragické smrti uplynulo 25 let.

8. prosince 2009 byl proveden první odborný průzkum domnělé přírodní jeskyně ve Vrbici, přístupné z vinných sklepů ing. Lubala a pod domem č. p. 172 u Svrčků. K podzemní prostoře se váže historická zpráva o její využití za dob válečných nepokojů, kdy byla využívána jako úkryt pro občany Vrbice a vojenské zběhy na konci 1. světové války.

V úterý jsme se s Bídou, Kajmanem a synkem Fandou, zpustili opět do Mechového závrtu. Nejednalo se o pracovní akci, ale společně byla posouzena, zakreslena a vyfotografována současná situace na dně Půlkruhové propasti. Jednalo se o materiály pro chystanou závěrečnou zprávu pro lom Mokrá a sborník Speleofóra 2010.

Výživný víkend 13.-15.11. jsme strávili v Tišnovském krasu. Dorazila skupina studentů, učitelů, absolventů a příznivců z dobříšského gymnázia (jejich větší skupinu jsme měli na jaře na Březině). V sobotu jsme zaútočili na čelbu a zakládky v Průvanové u Heroltic. V neděli jsme chvilku hledali ametysty na Květnici a prolezli Královku.  K výživnosti akce přispělo nejen slušné pracovní nasazení a hodnotná exkurze, ale i ovarové hody, které připravili tišnováci a gulášek a vínko od kamarádů z Velké Bíteše.

Polojasnou nedělní oblohu vyměnila za namáhavou dřinu v Hoprdoxu skupina tři dobrodruhů: Kos, Kučera a Havel.

Po chaotickém týdnu, kdy jsme několikrát denně změnili názor na to, jestli pojedeme nebo ne, jsem se přece jen vydali na cestu. Byla středa odpoledne. Hranice jsem přejeli za neuvěřitelně krátkou dobu - asi deset minut. Na výjezdu z celnice nás čekalo malé překvapení: začalo na nás vše houkat a blikat.....a tam začala naše čtyřhodinová anabáze! Dozvěděli jsem se, že jsme radioaktivní, a tak jsme se vrátili zpět na celnici. Začalo měření a nekonečné prohledávání auta a našich věcí - batohů, zavazadel. Málem to došlo tak daleko, že se mělo rozmontovat auto. Naštěstí se v posledním batohu našla ta závadná a radioaktivní věc - byl to starý vojenský kompas !