Protože již dlouho jsme nezanechali žádné expediční GUANO v cizích zemích, rozhodli jsme se to hodně rychle napravit. Maďarské jeskyně v Aggtelecké oblasti jsou již u ZO 3-05 pravidelnou lokalitou, jenže letos na podzim do toho zasáhlo i GUANO. V sestavě Vaňous (náš Hungaroznalec), děda Ivan, muzejník Jarda, lékárník Zdenda, klokan Dušan přibylo i pár velmi vážených hostů z Moravy (Bída a Dan) a později se připojili i stejně vážení hosté ze Slovenska. Sesbírali jsme se různě po naší krásné  vlasti a vyrazili za naším věrným kamarádem-průvodcem-překladatelem-šerpou-místní figurkou Kubešem a za kamarády z Maďarska. Už před odjezdem se proslýchalo něco o tom, že nám Maďaři chystají na uvítanou nějakou dobrotu.. Halásle bylo vynikající, mňam, mňam, mňau...

Den první - příjezdový proběhl ve znamení družení kolektivu, které se jako vždy vydařilo..

Když jsme se vychrupkali (Ivan zas pořezal všechen porost od pobřeží Atlantiku až těsně k Vladivostoku)..

Den druhý - Vyrazili jsme na první kousky, první v plánu je Meteor a 404-ka.. Nejhorší na těchto jeskyních je rozhodně přístup k nim, zjistil jsem, že Maďaři zas nejspíš z nudy trošku přestavěli les a chvilku jsem si myslel, že i bloudíme.. Guano má ovšem vynikající čich, takže jsme Meteor našli bez výraznějších obtíží... Meteor v první části relativně zprudka klesá takovým suťákem, poté přechází do horizontály, začíná výzdoba... Potom se sleze po několika žebřících a vylezli jsme ve vrchní části dómu Titánů.. Protože chtěl Ivan fotit, nesli jsme spoustu osvětlení a já viděl poprvé, že dóm Titánů je fakt velkej.. Nejspíš proto se jmenuje dóm Titánů.. Výborně osvětlená výzdoba brala dech.. Chvilku jsme fotili, chvilku očumovali a pak se vydali zpět. Jestliže dolů je suťák fajn, tak nahoru je to past.. Jenže my jsme kulišáci a dělali si značky cestou dolů, takže jsme celkem v klídku i vylezli na povrch. Začalo se stmívat,  dle plánu „budem sem jezdit ještě 30 let" ,jsme si nechali 404-ku na těch příštích 30 let a vydali se zpět na základnu. Honza s Kubešem nachytali naprosto vynikající halušky, takže papu, družba v místní hospodě, družili jsme se opravdu výrazně, ale ve vší počestnosti!!! Fotky z Meteoru zde.

Den třetí - čtvrtek jsme si dali tak trošku rekreační a vyrazili ochutnávat místní dobroty do Tokaje.. Měli jsme domluvenou exkurzi a pochutiny v jednom z místních sklípků. Taky měl Kubeš tento den narozeniny, tak jsme to pojali i jako oslavu... Sklípek byl vynikající, 3,5 km chodeb, ve kterých jsou buď flašky nebo sudy. Stěny jsou porostlé jakousi speciální plísní, která byla měkká, hebká a chutnala po plísni... Nachálovali jsme se uzeným masem zapečeným v chlebu, děda sklípkan-průvodce byl velmi hodný, maďarsky nám udělal nádhernou a poučnou přednášku o tokajském víně(aspoň doufam), lil to do nás jak do děravých kýblů a vlk se nažral.. Cestou ze sklepů jsme se zastavili na nákup maďarských pochutin, neznabozi si šli koupit pivo na žízeň a na cestu.. V klidu a pokoji jsme dorazili na základnu.. Fotky ze sklepa v Tokaji zde.

Den čtvrtý - pátek jsme dali jeskyni Rákoczi, moc hezká jeskyně pro fotografi.. Chodí se tu převážně po žebřících a vlastně je to spíš taková exkurzní jeskyně pro speleoturisty, ani overal jsem nevytáhl a klučina průvodce nám svítil čudlíkem ve zdi.. Fotky z Rákocziho jeskyně jsou tady. Z Rákoczi se část expedičníků rozhodla pro rekreaci v lázních v Miškolci a část pro jeskyni Kóssuth. Plán nám trošku pokazil couvající domorodec nesledující zpětná zrcátka, který nepříjemně označkoval přední část lékárníkova vozidla.. Řešení problému složité, ale povedlo se.. Jelikož jsem byl v anarchistické části expedice a chtěl se jet koupat, o Kóssuthu moc nepovyprávim.. Jen pro potěchu nepřejících bych poznamenal, že když jsme dojeli nakonec v 17:55 do Miškolce k lázním a zjistili, že v 18:00 zavírají, nebylo nám do smíchu...Fotky z Kossuthu zde.

Den pátý -  sobotu jsme navštívili zdejší další místní legendu, jeskyni Béke (Béke znamená mír, to vim). Vstup do jeskyně je po schodech, kterých je snad milion. V Béke je suchá a mokrá část, nejdřív jsme navštívili suchou část, několik krásných fotek a poté vyrazili do mokré... Nejspíš jsme úplně nevychytali období, takže i v  mokré části bylo sucho a krásná jezírka a vodopádky se nekonali, což trošku zhatilo náš plán, chvilku jsme pokračovali do hlouby jeskyně, která má tuším 6 km a poté se otočili a vyrazili zpět k východu.. Jeskyně samozřejmě nestojí jen na vodě, i tak je velmi krásně vyzdobená a zajímavá. Ale zaplavat si v Béke je prostě zážitek.. My s Jardou jsme vyrazili k východu o chvíli dřív než hlavní část skupiny a užili si spolu několik krásných chvilek sledováním souložících netopýrů, byla to krása.. Jen se holky a kluci trochu styděli.. Večer jsme se ochutnali výborné steaky z mrtvých jihoamerických kraviček od Honzy, jehož kuchařské umění bych zde rád vyzdvihl, staral se o nás jak o vlastní GUANO..

Fotky z Béke zde.

Den šestý - neděli ráno jsme vyrazili k domovu, druhá část skupiny šla ještě na návštěvu do Domici na slovenské straně maďarského parku:-) a poté taky hurá domu. Moc se mi to zas líbilo..

Zdravím 

Speles Klokan "Skipi"

A kdo že se této akce zúčastnil? Tady je komplet sestava: