Tento zápis je stručným přehledem naší činnosti od středy 14.7. do neděle 18.7. a volně tak navazuje na předchozí článek High power víkend.

V pátek 9. července jsme zahájili týdenní snažení v Babicích. Rooman vymyslel teorii o zvládnutí pěti dní v době dnů tří. Je prý zapotřebí hodně spát a dodržovat pitný režim. Tak vzniknul název tohoto zápisu do pracovního deníku. K večeru jsme se nabalili do gumy a s Roomanem a Pavlíkem Chaloupským jsme vtrhli za trojku sifon, pouklízet kamení. Také jsme přepnuli čerpání ze sifonu 3 na na sifon 1, což byla  součást našeho rafinovaného plánu na sobotu.

V sobotu nás mírně rozhodilo, když Márty dojel už v deset dopoledne na základnu. Ještě nikdy nepřijel o pouhopouhou hodinu později. Překvapení jsme nabalili harampádí a vydali se obsadit hned dvě pracoviště.

 Obr. č. 1 : Čelba - Foto František Musil

V pondělí 5. července jsme malou akcí ve Větrné vzdali hold svátku Crhy a Strachoty. S Petrem Kučou Kučerou a Milanem Hadařem Skoupým jsme se za plného parna narvali do gumy a seskákali po žebřících puklinou, mnohými v posledním třicetiletí označovanou jako Větrná propast. Společnost nám dělala také březinská Boženka Akumulátorová, pajsr, patronky a sekáč.

Prostředí ve Větrné je stálé prakticky od jarního tání. Sifon I. je plný po okraj, přepadá do sifonu II. a odtud dále plyne do trojky. V celé jeskyni je bohatý skap a kašna pod Sintropádem přepadá drobným, ale trvalým čůrkem. Spojka do sousední jeskyně Dvanáctka je mokrá, zablácená a neduje. Větrná se chová jako vtažná. Jak by však řekl Honza Morávek :"jako to je tak dycky, jakmile jako vyčerpáte jedničku tak bude průvan jak sviňa a voda bude v prdeli!".

Kvůli povodním jsme neodjeli na vodácký víkend a tak jsme zavítali s Holubicí do Větrné. I tam však nebyla o vodu nouze. Sifon I. je od polovyčerpaného stavu z minulého čtvrtka opět plný až po okraj. Nakonec se nám voda z něj bude hodit, ale o tom až dále. Sifon III. byl taktéž plný a po jeho částečném vyčerpání se zasekl plovák o vodorovný žebříček přes Morávkovu jímku vykopanou v koleni sifonu. Přelez byl 10 cm pod vodou a tak jsme přinesli násadu od smetáku a ponechali ji i na příště jako "dálkové ovládání" plováku čerpadla.

V úseku mezi výlezem ze sifonu III a Porodnicí je proti zimě slabší ovzduší, s orientačním množstvím CO₂ do  1,5 %.  Pod Křížovým komínem už je o něco lépe a na dně odtoku ze dna Křížového komína je cítit slabý průvan. Ten viditelně odfukoval proud vápencového prachu při vrtání a znatelně rychleji oproti minulým akcím zde probíhalo větrání při úpravách čelby v puklině směrem po odtoku. Oproti zbytku jeskyně za sifonem III. je tedy paradoxně v nejnižším místě nejlepší vzduch.

Po delší odmlce přichází malé shrnutí toho, co se od léta 2009 odehrávalo v Babických dírách a jaké jsou výhledy na léto. Léto roku 2009 bylo naplněno především přetěžovacími pracemi před Sračkometem ve Větrné propasti (za sifonem I.)  a příprava na další pokus o postup za toto místo. Těžili zde např. Roman Uher, Kuča (ZO 6-12), Honza Morávek, Petr Kubata, Milda Peltán, Ondra Jaroš, Aleš Havel (Myotis) a další. Sračkometem se nepodařilo procpat na sílu a proto se nyní připravuje místo, odkud půjde rozšířit a zvýšit strop kolene Sračkometu. Vytěžením materiálu před samotným sračkometem také vzniknul o mnoho pohodlnější přístup a jsou volná překladiště na další vytěžený materiál.

Na začátku srpna proběhla série pohodových akcí ve Sračkometu ve Větrné propasti. Po vydatných srážkách se zcela naplnil Sifon I. a přetékal do Sifonu II. Po jeho vyčerpání jsme s Roomanem a Jirkou Kosem v týdnu po práci zkoušeli podvakrát vylít tekutou část sračkometu. Pomocí kopaflexové hadice, seříznutého PET kanystru na kojeneckou vodu, plechovky od redbullu a víčka od Konkoru jsme sestavili biočerpadlo trychtýřového typu a překýbklovali jsme značnou část vody do nových prostor. Pokus o prolezení se změnil spíše v pokus o sebevraždu utopením. Hladina vody byla i po ca. 90 kýblech vody dost vysoká.

Ve čtvrtek jsme konečně usadili žebřík v Krvavém závrtu, který doposud visel zaseklý jedinou nohou v stěně šachty, pár metrů nade dnem. Tím bylo zamezeno dalším infarktovým stavům u netušících osob sestupujících do Krváku. Zároveň to znamená, že žebřík nezačíná těsně pod ohlubní jámy, nýbrž ve čtyřech metrech. Bude tedy zapotřebí ho prodloužit. V pátek se přidal Roman Uher a potahali jsme prvních pár kýblů materiálu opatrně obraného ze stěn šachty. Práce je zatím možná jen z lavičky na laně.  Těžba ze dna není možná vůbec, z důvodu překážejícího převisu v půli šachty a žebříku který zmenšil průřez. Šachta je po zával hluboká 10,04m což není veselá zpráva z pohledu ceny skruží.

Příležitostný otrok Babické skupiny Roman Uher se dožadoval akce a tak jsme šli 20. května vyčerpat sifon I. ve Větrné propasti a připomenout si situaci v Sračkometu (nejníže položený odtok Větrné v hloubce 117m). Čerpání sifonu I. bylo nadmíru zdlouhavé a tak jsme zhruba jednu a půl hodiny ukrátili fotografováním spodních částí Větrné propasti na mýdlovou krabičku značky Olympus. Značně rozmrzelí a vychladlí po čerpání jsme při nečekaně pohodlném průlezu kolenem sifonu pochopili, odkud se bralo to množství vody. Mártyho předloňská optimalizace činí ze sifonu I. pohodlně průchozí pasáž ve srovnání s jeho původním tvarem.

První letošní návštěva Sračkometu se omezila zhodnocení stavu, na pár snímků a jedno sklouznutí "hubou napřed po pás do bláta" následkem čehož bylo vhodné zahájit úprk na povrch. Pár zoufalých temp v rezervoáru jen chabě poodhalilo roušku tajemství, které si ponechává voda mizící přepadem za zátočinou chodby kamsi dolů do nových prostor.

V neděli 22. března jsme se opět vypravili do Větrné propasti za Sifon III. Cílem akce s přívlastkem "opravdu poslední" bylo dokončit mapovací práce a nafotit alespoň nějaké snímky v místech s bohatou bahenní, vodní a parní složkou. Tedy de facto završit dokumentační rámec našeho bádání v těchto končinách jeskyně. O úrovni naší motivace trošku vypovídala skutečnost, že jsme do jeskyně zalezli až k polednímu.

Po téměř hodinovém únavném čerpání sifonu se čtveřice ospalých mátoh přesunula za Morávkovu tůni pomocí horizontálního žebříčku v koleni sifonu a Laďa s Mártym začali zakreslovat profily a dotahovat polygon. S Lubi jsme založili fotokrtí neúderné družstvo a přesunuli jsme se pod Křížový komín. Na zablácený overal jsme navlékli lezeckou výstroj a spáchali pár marných pokusů o focení. Při každém výdechu přibývalo páry a klesala šance cokoliv vyfotografovat.

V sobotní odpoledne 7. února proběhla další pracovní akce na spojce mezi jeskyněmi Větrná propast a Závrt č. 12. Vzhledem k chřipkovým manýrům některých členů Babické skupiny byla akce řešena tzv. outsourcingem. Nakonec se tedy podřilo sehnat Petra Kučeru (Kuča) z 6-12 Speleoklub Brno a přidal se i Aleš Havel z ZO 6-21 Myotis. Přímo v Babicích jsme potom narukovali místního občana Libora Procházku, který po zapůjčení overalu a helmy neměl možnost uniknout.

Aleš s Liborem šli do Dvanáctky s kyblíkem, lopatkou a vidinou těžby. Kuča a krt vyrazili překonávat suchý kyprý sediment s kamením a hnusnou zatáčku, omezující průlez na kategorii křeček-rachytik. V místě, kde byla v minulých akcích snížena počva, jsme nalezli nečekaných 15cm vodní hladiny z tání a deště minulých dní. Z kopací akce by se vyvinula koupací, kdyby Kuča nedostal prudký záchvat geniality v podobě mikročerpáku. Ten sestával v použití smotaného husího krku použitého na minulých akcích k prošťourání cesty mezi 12 a Větrnou. Po rozvinutí husího krku a několika Kučových násosech jsme mohli pozrovat, jak se za dvacet minut hladina samotížkou přesunula do závalu o pár metrů stranou.