Na začátku srpna proběhla série pohodových akcí ve Sračkometu ve Větrné propasti. Po vydatných srážkách se zcela naplnil Sifon I. a přetékal do Sifonu II. Po jeho vyčerpání jsme s Roomanem a Jirkou Kosem v týdnu po práci zkoušeli podvakrát vylít tekutou část sračkometu. Pomocí kopaflexové hadice, seříznutého PET kanystru na kojeneckou vodu, plechovky od redbullu a víčka od Konkoru jsme sestavili biočerpadlo trychtýřového typu a překýbklovali jsme značnou část vody do nových prostor. Pokus o prolezení se změnil spíše v pokus o sebevraždu utopením. Hladina vody byla i po ca. 90 kýblech vody dost vysoká.

Ve čtvrtek jsme konečně usadili žebřík v Krvavém závrtu, který doposud visel zaseklý jedinou nohou v stěně šachty, pár metrů nade dnem. Tím bylo zamezeno dalším infarktovým stavům u netušících osob sestupujících do Krváku. Zároveň to znamená, že žebřík nezačíná těsně pod ohlubní jámy, nýbrž ve čtyřech metrech. Bude tedy zapotřebí ho prodloužit. V pátek se přidal Roman Uher a potahali jsme prvních pár kýblů materiálu opatrně obraného ze stěn šachty. Práce je zatím možná jen z lavičky na laně.  Těžba ze dna není možná vůbec, z důvodu překážejícího převisu v půli šachty a žebříku který zmenšil průřez. Šachta je po zával hluboká 10,04m což není veselá zpráva z pohledu ceny skruží.

Příležitostný otrok Babické skupiny Roman Uher se dožadoval akce a tak jsme šli 20. května vyčerpat sifon I. ve Větrné propasti a připomenout si situaci v Sračkometu (nejníže položený odtok Větrné v hloubce 117m). Čerpání sifonu I. bylo nadmíru zdlouhavé a tak jsme zhruba jednu a půl hodiny ukrátili fotografováním spodních částí Větrné propasti na mýdlovou krabičku značky Olympus. Značně rozmrzelí a vychladlí po čerpání jsme při nečekaně pohodlném průlezu kolenem sifonu pochopili, odkud se bralo to množství vody. Mártyho předloňská optimalizace činí ze sifonu I. pohodlně průchozí pasáž ve srovnání s jeho původním tvarem.

První letošní návštěva Sračkometu se omezila zhodnocení stavu, na pár snímků a jedno sklouznutí "hubou napřed po pás do bláta" následkem čehož bylo vhodné zahájit úprk na povrch. Pár zoufalých temp v rezervoáru jen chabě poodhalilo roušku tajemství, které si ponechává voda mizící přepadem za zátočinou chodby kamsi dolů do nových prostor.

V neděli 22. března jsme se opět vypravili do Větrné propasti za Sifon III. Cílem akce s přívlastkem "opravdu poslední" bylo dokončit mapovací práce a nafotit alespoň nějaké snímky v místech s bohatou bahenní, vodní a parní složkou. Tedy de facto završit dokumentační rámec našeho bádání v těchto končinách jeskyně. O úrovni naší motivace trošku vypovídala skutečnost, že jsme do jeskyně zalezli až k polednímu.

Po téměř hodinovém únavném čerpání sifonu se čtveřice ospalých mátoh přesunula za Morávkovu tůni pomocí horizontálního žebříčku v koleni sifonu a Laďa s Mártym začali zakreslovat profily a dotahovat polygon. S Lubi jsme založili fotokrtí neúderné družstvo a přesunuli jsme se pod Křížový komín. Na zablácený overal jsme navlékli lezeckou výstroj a spáchali pár marných pokusů o focení. Při každém výdechu přibývalo páry a klesala šance cokoliv vyfotografovat.

V sobotní odpoledne 7. února proběhla další pracovní akce na spojce mezi jeskyněmi Větrná propast a Závrt č. 12. Vzhledem k chřipkovým manýrům některých členů Babické skupiny byla akce řešena tzv. outsourcingem. Nakonec se tedy podřilo sehnat Petra Kučeru (Kuča) z 6-12 Speleoklub Brno a přidal se i Aleš Havel z ZO 6-21 Myotis. Přímo v Babicích jsme potom narukovali místního občana Libora Procházku, který po zapůjčení overalu a helmy neměl možnost uniknout.

Aleš s Liborem šli do Dvanáctky s kyblíkem, lopatkou a vidinou těžby. Kuča a krt vyrazili překonávat suchý kyprý sediment s kamením a hnusnou zatáčku, omezující průlez na kategorii křeček-rachytik. V místě, kde byla v minulých akcích snížena počva, jsme nalezli nečekaných 15cm vodní hladiny z tání a deště minulých dní. Z kopací akce by se vyvinula koupací, kdyby Kuča nedostal prudký záchvat geniality v podobě mikročerpáku. Ten sestával v použití smotaného husího krku použitého na minulých akcích k prošťourání cesty mezi 12 a Větrnou. Po rozvinutí husího krku a několika Kučových násosech jsme mohli pozrovat, jak se za dvacet minut hladina samotížkou přesunula do závalu o pár metrů stranou.

Vnější teplota pod bodem mrazu jako by kopírovala motivaci babických jezevců vrátit se na přelomu roku za Sifon III a pokračovat zde v nějakých aktivitách. Namísto toho se činnost namířila na dodělání spojky mezi Kalcitkou ve Větrné propasti a prostorami poblíž Krystalové chodby v Závrtu č. 12 Zadní pole. Kopací a rozšiřovací akce byly doprovázeny střídajícími se stavy naprosté jistoty a holé bezradnosti ohledně dalšího směru spojky. Čím dále jsme postupovali, tím neurčitější se zdál směr přicházejícího křiku z Dvanáctky.

Exkurze po několika jeskyních na Skalkách proběhla dne 27. prosince 2008. S Laďou jsme se podívali do jeskyně č. 1307 Kapustovka  za účelem zjistit její stav a podívat se na možnosti pokračování v pracech. Vstup do jeskyně se nachází ve výšce 4m ve skalní stěně. Hlavní chodba, zpočátku široká přes 1m se za dómkem prudce stáčí v pravém úhlu doprava a přechází v nepříjemné úžiny. Jejich překonání představuje mimořádně rachytickou zábavu a tlačení přilby před sebou. Laďa konstatoval, že po pár metrech se chodba rozšiřuje, přičemž si zachovává svoji třičtvrtě metrovou výšku a možná by práce zde stály za pokus. Atraktivita prací na této lokalitě je podpořena krom dostupnosti rozpojovacích technik (patronkového střílení) také blízkostí restauračního zařízení a celkovou rekreační povahou jeskyně. Pokud by chodba zatočila přímo do masivu, bylo by to už příliš ideální.Byla také pořízena nějaká základní fotodokumentace k doplnění webu.

V uplynulých několika pátcích jsme s Mártym podnikli pár výprav k uzávěře jeskyně č. 4 na Stránské skále v Brně, někdy označované jako Vodní jeskyně. Cílem bylo zahájit opravy uzávěry, kterou jsme v roce 2005 realizovali spolu s Petrou Holubcovou a Viktorem Čížkem.

Jeskyně se nachází v brněnské Slatině na úpatí skalního útvaru Stránská skála, který byl vyhlášen za národní přírodní památku. Kombinace odlehlosti místa od případné pozornosti obyvatel a současně dostupnosti pro dobrodruhy z celého Brna způsobují trvalý zájem o průnik do jeskyně. Vertikální charakter vstupní části jeskyně však vzhledem k riziku úrazu vyžaduje její uzavření na rozdíl od ostatních jeskyní a jeskyněk poskytujících prostor pro divokou jeskyňařinu na Stránské skále.

V druhém říjnovém týdnu se naskytla možnost provést narychlo napouštěcí pokus na Babické plošině. Místní sbor dobrovolných hasičů nabídnul k využití kondiční jízdu s cisternou. Protože se nepovedlo uprostřed týdne shromáždit dostatek lidí pro napouštění závrtu sousedícího s Větrnou propastí, navrhl Laďa Blažek vyplýtvání cisteren s vodou do Olejníčkova komínu.

Cílem akce bylo zjistit, zda tento vykopaný komín má vůbec nějaký odtok. Lokalita byla virgulována bratry Olejníčky roku 1948 a členové Babické skupiny zde prováděli výkopové práce v letech 1979, 1992 a 2000. Největší dosažená hloubka činila asi 18m, práce na lokalitě stojí od jejího zaskružování v roce 2000.

V neděli 28.9. proběhla akce ve Větrné propasti v částech za Sifonem III. Tentokrát jsme chtěli prověřit možnosti dalšího postupu ze Švestkové propasti, přesněji vylézt komín nad jejím dnem a pokusit se o prokopání chodbičky mířící zpět na tektonickou linii chodby pod Křížovým komínem. Po tradičním "rozjímáním nad nesmrtelností chrousta" vyrážíme okolo jedenácté ze základny v sestavě Márty, Krtek, Laďa a Zdenál Dvořák (6-14 Suchý žleb) směr Zadní pole. Další zpoždění přináší od minula vypnuté čerpadlo na rozvaděči před sifonem. Tím pádem jsme nemohli začít s čerpáním Sifonu III už během našeho převlékání na povrchu ale až v okamžiku kdy první z nás dorazil k jeho hladině. Dál to byla již téměř rutina. Cca 40 min. čerpání, přes sifon pod Křížový komín, obléct do cajků, 25 m nahoru a přes spojku do Švestkové propasti.