Již od objevného průniku za Sifon III byla jeskyňáři Babické skupiny naznačována možná přítomnost oxidu uhličitého v těchto prostorách. Subjektivní pocity však ukazovaly spíše na stojatý vzduch s vysokou vlhkostí a zvýšená plicní ventilace byla přičítána fyzické námaze, spojené s těmito prostorami.

K vodní hladině Sifonu III ve Větrné propasti jsme poprvé pronikli v roce 1999 po rozšíření úžiny ležící asi 1,5 m nad tzv. Odtokem k Sifonu II (zpráva o činnosti v roce 1998). V zápětí byla zjištěna přímá souvislost obou sifonů (voda přes Sifon II protéká do Sifonu III) a proběhl neúspěšný pokus potápěče Martina Hóty o proplavání Sifonu III. Následovalo několik neúspěšných čerpacích pokusů kdy jsme vodu čerpali z hloubky 100 m až na povrch (1999-2002). Po objevu nových částí jeskyně za Sifonem I (zpráva o činnosti v roce 2003) jsme se k Sifonu III opět vrátili až v druhé polovině roku 2007.