- Pro vkládání obsahu do této skupiny se musíte registrovat nebo přihlásit.
Ve čtvrtek jsme konečně usadili žebřík v Krvavém závrtu, který doposud visel zaseklý jedinou nohou v stěně šachty, pár metrů nade dnem. Tím bylo zamezeno dalším infarktovým stavům u netušících osob sestupujících do Krváku. Zároveň to znamená, že žebřík nezačíná těsně pod ohlubní jámy, nýbrž ve čtyřech metrech. Bude tedy zapotřebí ho prodloužit. V pátek se přidal Roman Uher a potahali jsme prvních pár kýblů materiálu opatrně obraného ze stěn šachty. Práce je zatím možná jen z lavičky na laně. Těžba ze dna není možná vůbec, z důvodu překážejícího převisu v půli šachty a žebříku který zmenšil průřez. Šachta je po zával hluboká 10,04m což není veselá zpráva z pohledu ceny skruží.
V sobotu proběhla akce na Sračkometu, během které byla využita dvojka hromotluků (Milda z Benátek a Kubík, oba z 6-12), původně zamýšlejících lehkou exkurzi před zapíjením Kučovy svobody. Ještě spolu s Romanem vytvořili pohon pro bahno-kamenné podzemní špeditérství. Povedlo se přetěžit většinu zakládek nad Sračkometem. Balvany byly přeloženy až na dno Bílé tmy. Odměnou za odvedenou dřinu jim byla snad jen žízeň, s kterou odcestovali na Kučovu Svícu týž večer.
V neděli ráno se v Babicích objevila Kačka ze Zlatého koně s manželem Dave Nixonem (UK) s prosbou o exkurzi. Spolu s nimi se za dorpdodu Lubi do Větrné podíval i exkurzant Viktor Ševčík. Pohled a názory mapéra a nadšeného geologa Davea plus cesta dolů bez kopání byla příjemným zpestřením a oddechem.
Pondělní ráno jsme sestoupili s Romanem a s Undrou (další geolog, tentokrát studovaný) opět do Sračkometu. Undraa si odpracoval exkurzi během toho co jsme společně s ním a Romanem odtahali odtahali další vaničky tekutého bláta z blízkosti rezervoáru na dně Sračkometu. V těchto místech se vyskytuje poměrně nezvyklý bílý až žlutý sedimen, velmi lepkavý bez větších částic. Strukturou se podobá kaolinu nebo sedlému kalu.
Další práce v Sračkometu už budou usilovat o odčerpání vody a těžbu dna k usnadnění průlezu do nových prostor. Dno je naštěstí tvořeno minimálně dvaceti centimetry sedimentů s kamením. V místě se dá poměrně pohodlně pracovat a zakládky zejí prázdnotou.
Poděkování patří všem, kteří si doposud přišli otlouct kolena a ohnout záda. Pokud máte zájem o exkurzi či dokonce disponujete rukou přiložitelnou k dílu, po 20. červenci bude skotačení v Sračkometu pokračovat i v týdnu. Stačí se ozvat...
Inscenovaný snímek před začátkem Kučovy rozlučky se svobodou. Výlez z jeskyně Malý lesík.

Prerobeny atombordel vydrzal?
Vydržel, chodím do
4.Července mi bylo
4.Července mi bylo umožněno se podívat do "sračkometu" odkud rozhodně Krtek na čelbě s Romanem v zádech, nedolovali kameny velikosti míče. Ale to předbíhám událostem.
Bla, bla, bla po příjezdu společně s Kubou na boudu Babickejch nás čekala Petra. Dlouho jsem nebyl v jeskyních a tak jsem se velice těšil. Cesta k díře byla velice zajímavá, protože nám cestu polem křižovala rodinka divokých sviňáků a podsvinčat. Když jsme s Kubou pokřikovali že běží skvělé klobásky, o složení masa 3:1 atd. - nedávno jsem totiž udil a tak mám vrytou chuť v paměti.>
Na to : Péťa, ať jsme zticha hlavně ať to neslyší a ještě se k nám nevrátí. Oplatit nám to za sežrané kamarády. Trošku jsem se obával, že je vegetariánka, ale naštěstí zbytečně.
Měli jsme spoustu času, a tak po cestě dolů nám Petra ukazovala zajímavosti této nádherné propasti. Když jsem se dozvěděl že je zatím přes 100 metrů hluboká, trošku se mi zatáhlo hrdlo. Nemusím volné výšky, naštěstí tady nevidím za roh a tak je mi to vcelku jedno. Když si tak lezeme některé úzké prostory, si říkám to je něco pro mě, pro jeskyňáře „klaustrofobika“ ale je to asi jen tím, že jsem trošku přibral na objemu. Ty uzený sviňáčci musí být někde vidět, že. Když už jsem se konečně dostal až za klukama do „sračkometu“byl jsem rád, že jsem rád. Najednou se objevil Roman s kamenem v ruce, ať si ho odeberu a poponesu trošku víš aby nepřekážel. Trošku jsem s ním hnul a to bylo asi tak vše na co jsem se zmohl. Tak skončila moje snaha cokoliv tahat v ruce. Museli jsme změnit postup vytažení těchto „mazlíků“ a potom už to šlo. V malé pauze si Kubas zapálil retko a tak jsme si zakouřili pasivně všichni co jsme tam byli včetně malé žabky která byla nalezena až na samém konci bádání. Někteří borci se pokoušeli nebohou žabku políbit, jako že z ní bude princezna, ale po několika neúspěšných pokusech to naštěstí vzdali. Z toho vyplívá v sračkometu nekouřit a nelíbat žáby s velkou hubou!!!
Cesta na světlo boží byla fajn. Ostatně jako vždy. Nahoře proběhlo malé fotografování, neb na každém byl pěkný nános bahna a lidé neznalí by nás asi nazvali jménem „pra….ta“ . celkově mé shrnutí akce - prostě paráda.
Dolů chodím rád, ale když se zdraví a celý vrátím spět, jsem ještě radši.Jak jste na tom VY?
Chtěl bych Babickejm poděkovat za umožněnou návštěvu a zase nekdy ahoj.
milda
Poslat nový komentář