V neděli 22. března jsme se opět vypravili do Větrné propasti za Sifon III. Cílem akce s přívlastkem "opravdu poslední" bylo dokončit mapovací práce a nafotit alespoň nějaké snímky v místech s bohatou bahenní, vodní a parní složkou. Tedy de facto završit dokumentační rámec našeho bádání v těchto končinách jeskyně. O úrovni naší motivace trošku vypovídala skutečnost, že jsme do jeskyně zalezli až k polednímu.

Po téměř hodinovém únavném čerpání sifonu se čtveřice ospalých mátoh přesunula za Morávkovu tůni pomocí horizontálního žebříčku v koleni sifonu a Laďa s Mártym začali zakreslovat profily a dotahovat polygon. S Lubi jsme založili fotokrtí neúderné družstvo a přesunuli jsme se pod Křížový komín. Na zablácený overal jsme navlékli lezeckou výstroj a spáchali pár marných pokusů o focení. Při každém výdechu přibývalo páry a klesala šance cokoliv vyfotografovat.

Čerpání sifonu je vyčerpávající.

Přestože v Křížovém komíně nebyly žádné známky průvanu, byla hladina CO₂ o poznání nižší než při naší poslední návštěvě. Subjektivně by se dala určit pod jedno procento. Jako možný důvod připadá v úvahu množství vody, které jeskyní putovalo při jarním tání. Dno Švestkové propasti nás překvapilo citelně nižší teplotou oproti zbytku jeskyně a vydatným skapem, tvořícím na dně deštivou náladu. V tomto prostředí jsme ocenili celogumové kombinézy vyrobené z protichemického obleku.

Švestková propast : 1) z místa spojení s Křížovým komínem, 2) ukloněná část 3) dno propasti pod svislým stupněm

Po přesunu na dno Švestkové propasti byla vyzvednuta lopatka, zapomenutá posledně kopáči opouštějícími v euforii toto veselé místo. Rýček Fiskars kupodivu bez koroze přečkal téměř půlrok v podzemí. V propástce nad současným dnem si i rozměrnější jeskyňáři (Krt) mohli s pomocí lopatky ověřit, že chodbička přechází v neprůlezný komínek se zaklíněnými bloky.

Márty s Laďou se s kmitajícím laserovým paprskem postupně přesunuli z Křížového do Švestkového komína. Márty lezl jako slušný člověk po vystrojené cestě, zatímco Laďa prohlásil výstup za stereotypně fádní a "prý si ho dá volně aby byla air show". Laďovo klajmbink in dárknes se za našeho ťukání na čelo zvrtlo v dolezení Švestkového komína a objevení náznaku horizontu za neprůleznou úžinou. Jedná se o místa, odkud do Švestkového komína přitékala v podzimním počasí tmavě zbarvená voda, vzniklá snad louhováním velkého množství pecek z pálenice, kterými byl zavezen závrt Kovářák.

Laďova poznámka: To co tu Krtek popisuje jako "klajmbink in dárknes" znamenalo, že jsem si tentokrát sundal cajky a podařilo se mi protáhnout úzkou vertikální puklinou asi o další 3 metry výše než minule. Komín se zde naprosto uzavřel a z boční velmi úzké štěrbiny tady vytékal malý potůček. Nebylo moc vidět jak dlouhá je ta štěrbina, ale za ní jsem slyšel kapat vodu na vodní hladinu a asi bych i věřil, že je tam nějaká větší prostora. Každopádně něco tu dělat by znamenalo nejprve systematicky rozšířit asi 9 m vysokou vertikální puklinu... aby se tam dostal i někdo "normální" velikosti.

Když Laďa prohlásil, že bychom mohli na příští akci žebro překonat a podívat se, co je za ním, všichni jsme mu vynadali. Hoši v komíně dokončovali mapování a naše fotodvojka byla přesměrována na kopáčské práce asi 3 metry pod průlezem spojujícím Křížový komín a Švestkovou propast.

V tomto místě se nachází poměrně zajímavá přítoková chodbička 25*35 cm, s dnem pokrytým velkým množstvím švestkových pecek. Dle Mártyho slov "pohodové kopáníčko" spočívalo v naplazení do chodbičky "půl těla dovnitř, půlku venku" nad hranou Švestkové propasti a v těžbě lepkavého sedimentu který je zapotřebí z lopatky pokaždé ručně oloupat. Přestože se podařilo pracovní podmínky zjednodušit lanovým deviátorem, nakonec byla chodbička upravena jen na profil kompaktnější Holubičky. Ta po napěchování navázala celkem srozumitelný kontakt s dvojicí, která domapovávala Švestkový komín.To už jsme měli druhý důvod se sem vrátit a pokračovat v bádání.

Cesta zpět byla klasicky legrační. Zda nám lano vede v slaňovátku opravdu mezi kladkami jsme se díky množství bláta mohli pouze domnívat. Na přepínkách přibyly dva podstatné kroky. Prvním je vymačknutí bláta z vnitřního oválu karabiny a druhým domačkávání palce blokantu k lanu aby neprojížděl volně. Plovák v sifonu opět samočinně nefungoval a nastoupaná hladina po šestihodinové akci zpola uzavřela koleno. Naštěstí se dal plovák našmátrat jednou nohou pod hladinou a čerpání se zprovoznilo. Cesta vzhůru s pytlem plným železa a bláta byla nudná a dlážděná neslušnými slovy.

Akce splnila naše resty a byli bychom spokojeni, nebýt těch dvou míst k dalším pracem. Opět začalo běžet období, kdy se budeme mistrnými výmluvami vyhýbat návštěvě bahenního království. Přitom stačí pohlížet na věc z té optimističtější stránky. Na svých overalech a lezecké výstroji jsme doposud společně vytahali více než 100 kg ulpělého materiálu, o čemž ví své ucpaný kanál na Mártyho dvorku.

Aktualizace: 

 Dodatečně byla nakreslena odborná skica ilustrující úroveň badatelské vášně v této větvi Větrné: