Příležitostný otrok Babické skupiny Roman Uher se dožadoval akce a tak jsme šli 20. května vyčerpat sifon I. ve Větrné propasti a připomenout si situaci v Sračkometu (nejníže položený odtok Větrné v hloubce 117m). Čerpání sifonu I. bylo nadmíru zdlouhavé a tak jsme zhruba jednu a půl hodiny ukrátili fotografováním spodních částí Větrné propasti na mýdlovou krabičku značky Olympus. Značně rozmrzelí a vychladlí po čerpání jsme při nečekaně pohodlném průlezu kolenem sifonu pochopili, odkud se bralo to množství vody. Mártyho předloňská optimalizace činí ze sifonu I. pohodlně průchozí pasáž ve srovnání s jeho původním tvarem.

První letošní návštěva Sračkometu se omezila zhodnocení stavu, na pár snímků a jedno sklouznutí "hubou napřed po pás do bláta" následkem čehož bylo vhodné zahájit úprk na povrch. Pár zoufalých temp v rezervoáru jen chabě poodhalilo roušku tajemství, které si ponechává voda mizící přepadem za zátočinou chodby kamsi dolů do nových prostor.

Obr. 2,3,4: Zleva: průlez sifonem I. , nález do kolene Sračkometu, Vodní rezervoár 

Jako zpestření po marném dni stráveném v zaměstnání proběhla 25. května ve Sračkometu přetěžovací akce. Na tuto atrakci se původně objednal Kuča a nakonec se k nám přidal i Roman Uher. Předem jsme se dohodli, že nebudeme naše chabá těla ničit úmornou prací déle, než do druhého klení. Sifon I. zůstal i po týdnu od čerpání bez vody, přibylo pouze cca. kýbl vody ze skapu, který bohatě poohltila jímka u stabilního čerpadla. Kuča se v Bílé tmě odběhnul podívat do přítokové chodby familierně zvané "u trpaslíka" a vzepnul se i do komínku za úzkým průlezem plným velkých opracovaných sluňáků. Jak jsme se dozvěděli po akci, Laďa Blažek toto místo měl dolezené z minula. I přesto měl kuča radost z pro něj nových prostor a to mu vetklo pracovní nadšení.

Těžba se zaměřila na rozšíření ohybu chodby nad vodním rezervoárem Sračkometu s cílem vybudování rozumného pracoviště pro další postup kupředu. Přetěžovali jsme materiál ze dna a docpávali s ním zakládky.Po dvou hodinách zaznělo první klení, otroci začínali být mokří. Po dalších deseti minutách jsme byli všichni tři dosyta vybádaní a tak jsme vyrazili domů. Akce byla dostatečně dlouhá aby se něco udělalo a přitom dostatečně krátká abychom si nestihli toto místo zprotivit. U vodní hladinky se dá celkem pohodlně sednout a není již potřeba trčet bokem a hlavou dolů.

Další akce v témže místě proběhla 30. května ve složení Kuča, Reprák (oba ZO 6-12) a Zdenál Dvořák (6-14 Suchý Žleb). Kuča již mohl posloužit jako průvodce a vedoucí pracoviště této externistické suitě bahenních otroků a tak zatímco Babičtí jeskyňáři opíjeli předsedu pod záminkou jeho čerstvě narozeného potomka, na dně Větrné se usilovně kopalo. Pravdou je, že dříčům se dostalo na oplátku malého poděkování a velkého piva.

Obr. 5 : hvězdné trio Reprák, Zdenál Dvořák a Kuča 

Po dlouhé době jsme se 9. června vrátili do spojky mezi Větrnou propastí a Dvanáctkou v sestavě Krtek, Kuča a Aleš Havel. Aleš kopal na čelbě a podával sediment uplácaný v úhledných koulích velikosti fotbalového míče. O jejich ukládání se staral Kuča, který si v dnešních dnech užívá poslední doušky svobody. Ve spojce bude zapotřebí ještě alespoň jedna kopací a jedna rozšiřovací akce k odstranění skalního žebírka v posledním ohybu chodbičky před propojením s Dvanáctkou. Potom již nebude nic bránit pohodlnému přístupu do propasti II. v závrtu Dvanáctka a v pokračování těžebních prací v tomto poměrně nadějném místě.

Obr. č. 6,7,8 : Těžba systémem Scarabeus a spokojený Kuča 

Proběhlo také pár povrchových akcí se Zdeňkem Stloukalem, Romanem a s mladými babickými hasiči zaměřených na revizi menších jeskyní na Skalkách a Zadních polích. Krom Kapustovky a tlakových kanálů ústících do stěny pod Babickou jeskyní  byl navštíven také závrt Devítka. Malé hasiče jsme nacpali spolu s aparátem, kam se dalo.

Obr. č. 9, 10: babičtí jezevci aneb omladina z hasičského oddílu bádá, radí, informuje.

Koncem května byla doházena zbývající halda na skalku u Babické jeskyně a zbývá již "jen" udělat uzávěru v podobě mříže nebo poklopu na skruž. Kvůli uzavření jeskyně je v plánu i umístění informační cedulky s kontaktem a zapůjčování klíčů zájemcům o exkurzi.

V nadcházejícím letním období by Babičtí jezevci mohli pokračovat v objevných eskapádách za Sračkomet a vymňouknout další objevy, když už na Babické plošině leží ona rukavice hozená přes Křtinské údolí. Receptem na spokojenou cestu létem k bolavým zádům a artritidě  by mohla být pro Babičáky kombinace rekreační těžby na Krvavém závrtu spolu s šťavnatými pokusy o překonání Sračkometu.

Krvavý závrt si říká o zaskružování a pokračování v bádání. Před jeho posledním zasutím vlivem odstranění skalních balkonů dosahoval hloubky 16 metrů s perspektivou volné svislé pukliny v délce tří metrů. Nyní je Krvák v hloubce 8m založen bloky, které čekají na vytěžení. Bude také zapotřebí rozšířit úvodní šachtu na průměr k osazení skruží. To vše skýtá záminku k spáchání mnoha příjemných akcí spojených s kyblíkováním, kopáním v montérkách a hromadném obžerství.

Pokud výjdou přípravné práce v průběhu týdne, mohal by již o víkendu 26.-28. června proběhnout těžební akce na Krváku. Pokud se tak stane, zváni jsou všichni bývalí, současní i budoucí členové Babické skupiny. Pokud se objeví i zájemci o sebedestrukci v Sračkometu, bude jim s radostí vyhověno,