- Pro vkládání obsahu do této skupiny se musíte registrovat nebo přihlásit.
Hlavním těžištěm naší činnosti byla podobně jako v minulých letech j. Větrná propast v níž se uskutečnila většina podzemních akcí.
Nejrozsáhlejší činnost na povrchu se odehrávala kolem zabezpečení vchodu do Babické jeskyně.
Dále byla zabezpečena šachta závrtu Krvák novým ochranným povalem a na lokalitě byl uskutečněn napouštěcí pokus.
V j. Olejníčkův komín proběhlo vyčištění šachty spojené s napouštěcím pokusem.
Do této jeskyně bylo uskutečněno několik exkurzí převážně za účelem lokalizace místa možného propojení s Větrnou propastí. Kdysi zde byla úspěšně provedena kouřová zkouška mezi Kalcitkou ve Větrné propasti a Krystalkou ve Dvanáctce a Jan Morávek v minulosti několikrát zmínil akustickou spojitost.
Po několika „provolávacích“ pokusech bylo lokalizováno místo ve Dvanáctce poblíž Krystalové chodby. Budoucí spojnice mezi jeskyněmi byla pojmenována Honzíkova cesta a práce na ní byly zahájeny ve směru z Větrné propasti.
Existence této spojky by kromě propojení jeskyní v jeden celek výrazně usnadnila přístup do Dvanáctky přes Větrnou propast. Obnova činností ve Dvanáctce a zejména těžby v Propasti II se stává atraktivní i vzhledem k poloze dna propasti vůči částem Větrné propasti za Sifonem III – nachází se půdorysně pod Propastí II.
V roce 2008 se naplno rozjely práce zaměřené na zabezpečení vstupního portálu Babické jeskyně. Ten byl již delší dobu zavalen opadanými bloky ze skalky a samotná vrátka byla vylomena a poničena.
Nejprve proběhlo odtěžení odvalu před vstupem a odtěžení kamenů opadaných ze skalky nad vstupem do jeskyně. Následným odkopáním hlíny do hloubky 180 cm vzniknul terénní zářez ke zbudování přístupové štoly. Po svaření masivní lichoběžníkové ocelové konstrukce byla vstupní štola dotvořena důlními betonovými pažnicemi a obsypána vytěženým materiálem. Vyústění štoly na povrch bylo provedeno šachtičkou z betonové tenkostěnné skruže. Z okraje skalky bylo odstraněno torzo stromu, které hrozilo pádem.
V následujícím roce zbývá dosypat sesedlá místa nad štolou a osadit šachtičku uzávěrou a žebříkem pro pohodlný přístup. Bude též doplněna informační tabulka pro případné zájemce o exkurzi nebo potenciální nové speleology.
V průběhu roku proběhlo několik lehkých exkurzí s potenciálními zájemci o speleologii a jedna fotodokumentační akce pro doplnění snímků na skupinové internetové stránky.
Na Olejníčkově komíně neprobíhá od jeho zaskružování v roce 2000 žádný průzkum. Jeskyně je přístupná pouze pomocí jednolanové techniky. Revizní návštěva jeskyně v tomto roce byla spojena s napouštěcím pokusem. Cílem pokusu bylo zjistit jak rychle bude schopen Olejníčkův komín odvádět načerpanou vodu do podzemí.
Dno lokality bylo zaříceno v hloubce kolem 13 m, asi 2 metry pod puklinou která komín svisle protíná. V spodní části bylo nahromaděno dřevo naházené vstupní skruží turisty a dětmi. Koncentrace oxidu uhličitého pod vstupní skruží výrazně přesahovala dvě procenta a vzrůstala směrem ke dnu zasypanému tlejícím dřevem.
Během napouštěcího pokusu bylo do Olejníčkova komínu načerpáno celkem 18 m krychlových vody. Voda během několika minut klesla po úroveň pukliny v hloubce 11m, od této úrovně již hladina klesala velmi pomalu. Jeskyně byla naštěstí vyvětrána proudem vzduchu vytvořeným padající vodou a po napouštěcím pokusu bylo tím pádem pod skruží o poznání lepší ovzduší. Směrem ke dnu koncentrace vzrůstala ke dvěma procentům.
Při další akci bylo dno jeskyně pomocí lana, kladky a trojnožky vyčištěno od větví a kmenů. Jeskyně je čistá do hloubky asi 13 m.
Ve Větrné propasti jsme se soustředili převážně na část jeskyně za Sifonem III a ke konci roku také na propojení jeskyně s nedalekým Závrtem č. 12 Zadní pole.
V Sifonu III bylo prováděno rozplavování sedimentů a rozšiřování jeho kolene na průlezný rozměr a bylo zde také instalováno stabilní čerpadlo. Díky propracované pevné elektroinstalaci a čerpacímu systému je možné čerpat Sifon I do Sifonu III a také objem Sifonu III do nových prostor za ním. K usnadnění sestupu do Sifonu III byl instalován skládaný žebřík vyrobený Honzou Morávkem a v koleni sifonu byl na plocho položen další žebřík pro pohodlnější průlez do nových části jeskyně.
Během letních měsíců byl dvojicí Martin Suchomel a Ladislav Blažek v průběhu dvou lezeckých akcí dosažen vršek tzv. Křížového komína a objeven fragment horizontálního patra chodby končící zátkou ze zasedimentovaných bloků.
Zatímco na další akci byl lezeckou dvojicí vyloučen další postup v komínu směrem vzhůru, na konci chodby byla Jaroslavem Šandou vyhloubena metr hluboká sonda v sedimentech. Na jejím dně se již rýsovala volná prostora ve škvírách kolem obkopaného skalního bloku utrženého ze stropu chodby.
Při další akci byl touto trojicí blok skály odstraněn a byla objevena Švestková propast. Pojmenování prostory vzešlo z přítomnosti četných jader peckovic. Ta s největší pravděpodobností pocházejí ze závrtu Kovářák, který byl v minulosti zavážen odpadem z místní pálenice.
Dále byl vylezen Švestkový komín nad Švestkovou propastí, uzavírající se bohužel opět do neprůlezná. Byla také prokopána nenápadná chodbička ze dna Švestkové propasti, která po několika metrech přešla ve vertikální stupeň s odtokovým kanálkem a o něco výše položeným náznakem dalšího pokračování. Ani zde jsme však nepostoupili o více než pár metrů.
Další perspektiva ve Větrné propasti se rýsuje v odtokové části pod Křížovým komínem, do níž sestoupil L. Blažek. Ve velmi těsné úžině pokračující ze dna Křížového komína narazil v hloubce cca. 8 m na vodní hladinku, zřejmě další sifon.
O objevech byl zpracován článek pro chystaný sborník Speleofórum 2009.
Na Krvavém závrtu v roce 2008 neproběhla žádná těžební akce z důvodu plné zaměstnanosti pracemi za Sifonem III ve Větrné propasti. Byl však rozebrán starý ztrouchnivělý poval nad šachtou a nahrazen povalem novým s odklápěcím poklopem z dřevěných desek.
Dne 11. července na lokalitě také proběhl díky spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů obce Babice nad Svitavou napouštěcí pokus zaměřený na potvrzení domnělého propojení z. Krvák s j. Větrná propast.
Povrchová skupina pod vedením Romana Uhra načerpala rychlostí 17 l/s celý objem cisterny CAS 32 Tatra T148 (6 kubických metrů vody) do šachty závrtu a podzemní skupina (Blažek, Suchomel, Šanda) dle dohodnutého harmonogramu sledovala očekávaný přítok vody ve Větrné propasti za Sifonem I.
Původní očekávání přítoku vody z komína nad Nedělní chodbou se nepotvrdilo. Avšak během cca. tří minut od začátku čerpání začala voda přitékat do zadní části propasti Bílá tma úzkou tektonickou puklinou. Proud s vydatností v úvodních minutách do 3 l/s postupně slábnul a po cca 15 minutách ustal. Voda bez problému dále odtekla Sračkometem, což opodstatňuje záměr pustit se v budoucnu do jeho překonání.
Samotná šachta Krvavého závrtu bude vyžadovat úpravu bočních stěn a osazení skružemi do hloubky nejméně 8 metrů. Tento krok byl v roce 2008 odkládán z důvodu finanční, ale i personální náročnosti. V roce 2009 je však tato lokalita výzvou pro všechny, kteří si chtějí užít tahání okovů na cestě za rozšiřující se puklinou v hloubce 16 metrů, kterou jsme v roce 2006 dočasně opustili.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Výroční zpráva ZO ČSS 6-28 | 2.51 MB |

Obdivuji vaši práci v
O téhle akci s
O téhle akci s píšťalkama jsem ani nevěděl. V pracovním deníku z roku 1997 je zmínka jen o kouřové zkoušce, která měla prokázat spojitost mezi jeskyněmi. V zápisu je informace, že propojení bylo potvrzeno přes několik úzkých puklin.
Název "Honzíkova cesta" ale nesouvisí ani s píšťalkama ani s kouřovou zkouškou. Název ta spojka dostala díky tomu, že Honza Morávek kdysi prováděl nějaké pokusy o prokopání se do Dvanáctky ze síňky za uzounkým esíčkem (skalní žebro) v Kalcitce. A my teď po létech potvrdili, že je to nejsnažší cesta do Dvanáctky.
Tak, pro osvěžení
Tak, pro osvěžení paměti, jak to tehdy opravdu bylo:
Co se týká prvního důkazu propojení jeskyně Zadní pole 12 s Větrnou propastí - tak ten existuje od roku 1993, tedy ještě mnohem dřív, než vůbec byla objevena Větrná propast. Už tehdy bylo zjištěno při kopání první šachty, že prostory pod šachtou nasávají dým a ten se po cca 5 minutách objeví ve skružích Dvanáctky. Původní hloubená šachta potom spadla a až z nově vyhloubené šachty se podařilo objevit první prostory Větrné propasti.
Pravdu má Miloš jenom v jedné věci - byl to on, koho napadlo, že Větrná a Dvanáctka by spolu mohli souviset právě v oblasti Krystalky a Kalcitky. Důkaz samozřejmě neprovedl on a Honza Sedláček (těžko by šli každý do jedné jeskyně sami), ale pokud se nepletu tak nás bylo cca 6 - těch, kteří prostě přijeli na akci. Byl to Miloš, Honza Sedláček, já, pokud se nepletu tak Honza Morávek + ještě někdo. Ale vím, že sme se dělili na dvě skupiny, jedna šla pískat na různý místa do Dvanáctky a druhá poslouchala ve Větrné.
V každým případě - tu chodbičku, která se dneska jmenuje "Honzíkova cesta" skutečně prokopával Honza Morávek a strávil tím celkem dost času. Většinou to dělal sám, ale občas se nějakej pomocník našel. Pak se začalo dělat na sifonech a Honza byl "odvelen" za náma dolů, aby nám pomohl.
Ale abych nesnižoval MIlošovy zásluhy na Větrné propasti - dneska už jenom málokdo ví, že to byl právě on, který si pamatoval, ze někdy v 70-80tých letech se v závrtku, z něhož byla objevena Větrná vyhříval v zimě jezevec. Celý ty roky si to pamatoval, a když tehdy vznikly problémy na Olejníčkově komínu, tak to byl právě on, kdo přišel s nápadem otevřít zrovna tenhle minizávrtek. A babická teorie - čím menší závrt, tím sice ze začátku užší, ale tím míň zhltal sedimentů - se potvrdila.
Plně souhlasím se
Poslat nový komentář