Přečo si dal do tej jaskyne rebrík? Aneb není nad dokumentaci historie objevů. V posledních dnech roku 2009 jsme podnikli speleologickou výpravu na východní břeh řeky Moravy ve složení Petra Holubcová (ZO 6-28), Jaroslav Šanda (ZO 6-28) a Petr Nováček (ZO 6-12). V nablýskané zbroji jsme se těšili na pokračování v pracech na našich obvyklých pracovištích v Nové Stanišovské jaskyni. Pavol Procházka nás však v Liptovskom Jáne pobavil zprávou, že právě zažili nejvydatnější tání za mnoho posledních let a že voda v minulých dnech tryskala i z doposud neznámých vývěrů.

Po rychlé kontrole stavu hladiny ve Vodní puklině v Nové Stanišovské opadly naše poslední naděje na klidně rutinní dovolenou pivo-kilof-spacák-kadibudka-kilof. Navíc jsme zjistili, že kadibudka padla za oběť komerci a místem, kde se nacházela, vede nyní vyštěrkovaná pěšina pro návštěvníky Malé Stanišovské jaskyne. Petr Nováček od tohoto momentu neopomenul při sebemenší příležitosti vyvolávat heslo :"smrt komerci!"

Na začátku srpna proběhla série pohodových akcí ve Sračkometu ve Větrné propasti. Po vydatných srážkách se zcela naplnil Sifon I. a přetékal do Sifonu II. Po jeho vyčerpání jsme s Roomanem a Jirkou Kosem v týdnu po práci zkoušeli podvakrát vylít tekutou část sračkometu. Pomocí kopaflexové hadice, seříznutého PET kanystru na kojeneckou vodu, plechovky od redbullu a víčka od Konkoru jsme sestavili biočerpadlo trychtýřového typu a překýbklovali jsme značnou část vody do nových prostor. Pokus o prolezení se změnil spíše v pokus o sebevraždu utopením. Hladina vody byla i po ca. 90 kýblech vody dost vysoká.

Ve čtvrtek jsme konečně usadili žebřík v Krvavém závrtu, který doposud visel zaseklý jedinou nohou v stěně šachty, pár metrů nade dnem. Tím bylo zamezeno dalším infarktovým stavům u netušících osob sestupujících do Krváku. Zároveň to znamená, že žebřík nezačíná těsně pod ohlubní jámy, nýbrž ve čtyřech metrech. Bude tedy zapotřebí ho prodloužit. V pátek se přidal Roman Uher a potahali jsme prvních pár kýblů materiálu opatrně obraného ze stěn šachty. Práce je zatím možná jen z lavičky na laně.  Těžba ze dna není možná vůbec, z důvodu překážejícího převisu v půli šachty a žebříku který zmenšil průřez. Šachta je po zával hluboká 10,04m což není veselá zpráva z pohledu ceny skruží.

Příležitostný otrok Babické skupiny Roman Uher se dožadoval akce a tak jsme šli 20. května vyčerpat sifon I. ve Větrné propasti a připomenout si situaci v Sračkometu (nejníže položený odtok Větrné v hloubce 117m). Čerpání sifonu I. bylo nadmíru zdlouhavé a tak jsme zhruba jednu a půl hodiny ukrátili fotografováním spodních částí Větrné propasti na mýdlovou krabičku značky Olympus. Značně rozmrzelí a vychladlí po čerpání jsme při nečekaně pohodlném průlezu kolenem sifonu pochopili, odkud se bralo to množství vody. Mártyho předloňská optimalizace činí ze sifonu I. pohodlně průchozí pasáž ve srovnání s jeho původním tvarem.

První letošní návštěva Sračkometu se omezila zhodnocení stavu, na pár snímků a jedno sklouznutí "hubou napřed po pás do bláta" následkem čehož bylo vhodné zahájit úprk na povrch. Pár zoufalých temp v rezervoáru jen chabě poodhalilo roušku tajemství, které si ponechává voda mizící přepadem za zátočinou chodby kamsi dolů do nových prostor.

V neděli 22. března jsme se opět vypravili do Větrné propasti za Sifon III. Cílem akce s přívlastkem "opravdu poslední" bylo dokončit mapovací práce a nafotit alespoň nějaké snímky v místech s bohatou bahenní, vodní a parní složkou. Tedy de facto završit dokumentační rámec našeho bádání v těchto končinách jeskyně. O úrovni naší motivace trošku vypovídala skutečnost, že jsme do jeskyně zalezli až k polednímu.

Po téměř hodinovém únavném čerpání sifonu se čtveřice ospalých mátoh přesunula za Morávkovu tůni pomocí horizontálního žebříčku v koleni sifonu a Laďa s Mártym začali zakreslovat profily a dotahovat polygon. S Lubi jsme založili fotokrtí neúderné družstvo a přesunuli jsme se pod Křížový komín. Na zablácený overal jsme navlékli lezeckou výstroj a spáchali pár marných pokusů o focení. Při každém výdechu přibývalo páry a klesala šance cokoliv vyfotografovat.

V sobotní odpoledne 7. února proběhla další pracovní akce na spojce mezi jeskyněmi Větrná propast a Závrt č. 12. Vzhledem k chřipkovým manýrům některých členů Babické skupiny byla akce řešena tzv. outsourcingem. Nakonec se tedy podřilo sehnat Petra Kučeru (Kuča) z 6-12 Speleoklub Brno a přidal se i Aleš Havel z ZO 6-21 Myotis. Přímo v Babicích jsme potom narukovali místního občana Libora Procházku, který po zapůjčení overalu a helmy neměl možnost uniknout.

Aleš s Liborem šli do Dvanáctky s kyblíkem, lopatkou a vidinou těžby. Kuča a krt vyrazili překonávat suchý kyprý sediment s kamením a hnusnou zatáčku, omezující průlez na kategorii křeček-rachytik. V místě, kde byla v minulých akcích snížena počva, jsme nalezli nečekaných 15cm vodní hladiny z tání a deště minulých dní. Z kopací akce by se vyvinula koupací, kdyby Kuča nedostal prudký záchvat geniality v podobě mikročerpáku. Ten sestával v použití smotaného husího krku použitého na minulých akcích k prošťourání cesty mezi 12 a Větrnou. Po rozvinutí husího krku a několika Kučových násosech jsme mohli pozrovat, jak se za dvacet minut hladina samotížkou přesunula do závalu o pár metrů stranou.

Hlavním těžištěm naší činnosti byla podobně jako v minulých letech j. Větrná propast v níž se uskutečnila většina podzemních akcí.
Nejrozsáhlejší činnost na povrchu se odehrávala kolem zabezpečení vchodu do Babické jeskyně.
Dále byla zabezpečena šachta závrtu Krvák novým ochranným povalem a na lokalitě byl uskutečněn napouštěcí pokus.
V j. Olejníčkův komín proběhlo vyčištění šachty spojené s napouštěcím pokusem.