[ Jeskyňář.cz - kras, pseudokras, jeskyně a podzemí ]

Na sobotu nás nebylo moc nahlášeno, někteří nakonec účast odřekli, Bramborák přijel, ale chtěl se „šetřit" na odpolední svařování v Kůlně a tak jsme na kopání nakonec zůstali s Vláďou jen dva. Pracoviště jen pro dva se hledá docela špatně. Po chvíli přemýšlení mě napadlo podívat se do jeskyně U Jedelské cesty, kde už jsem tři roky nebyl a Vláďa tam zatím nebyl vůbec. Po prázdnu nejdem, bereme potřebné náčiní a sestupujeme do jeskyně.

V pátek navečer jsme s Jendou dorazili na Boudu a s námi i parta pomocníků. Všichni už měli Dagmaru prolezlou, tak jsme jim chtěli zpestřit program a večer u Němců domlouvám sobotní exkurzi do Lopače. Pak už se věnujeme nočnímu koupání v ostrovském rybníku. Celou noc pršelo, takže jsme hned ráno tušili, že v Lopači to bude stát zato. A taky jo, vody bylo skutečně hodně. A k tomu nám Kuba nachystal fošny a železo na bednění, které jsme měli dopravit k 2. vodopádu. Pro lidi, kteří se poprvé setkali s jeskyní protékanou aktivním tokem to byla opravdu výživná exkurze:) Každopádně jsme úkol splnili, před 2. vodopádem se míjíme s družstvem Tartarosu, kteří jdou plavit a my se vracíme nahoru. Všichni byli po návratu dokonale promočeni, unaveni a hlavně spokojeni.

Měl to být klasický pracovní týden, tak jako každý rok na začátku července. Akce, na kterou si vždy všichni brali dovolenou dlouho dopředu. A přestože dobře vyšly i svátky na pondělí a úterý, byla nakonec účast velmi slabá. Vytrvalci, kteří přesto dorazili, tak během těch 10 dní bádali nejen na našich lokalitách, ale z důvodu malého počtu vypomáhali různě po krasu, kde se dalo. I takový týden měl svoje jedinečné kouzlo.

Již dlouho sužovala vedra zemi a tak i tok spodních vod se snížil na stav přijatelný. Inu,bylo na čase se opět vrátit do Schwäbische Alb a pokořit 2. sifon v jeskyni Falkensteiner. Team se takřka na poslední chvíli zúžil na čtyři členy. Bohužel - práce, neodkladné záležitosti, rodinné dovolené a moribundus, nedovolily dalším Guános vyrazit s námi (Mrtvák jel Tour de France, Skipi vodu ve vaně, Kozlíkům spadla na nohu traverza apod.)

Po štyroch rokoch úsilia sa autorskému kolektívu podarilo dokončiť a vydať knihu: Plešivecká planina. Ide o celofarebnú populárno-vedeckú publikáciu s množstvom fotografií a ilustrrácii. Kniha sa venuje Plešiveckej planine nielen s pohladu jaskýň, ktoré sú súčasťou zoznamu svetového prírodného dedičstva UNESCO, ale dokumentuje aj ďalšie prírodné a kultúrne hodnoty, ktoré planina akosi symbolicky spája do unikátneho celku. Kniha ná formát A4 a rozsah takmer 200 strán. Vznikla na pôde Speleoklubu Minotaurus a vydala ju Slovenská speleologická spoločnosť. Podieľalo sa na nej 18 autorov textu a 26 autorov fotografií. Zostavovateľmi knihy sú: Jaroslav Stankovič, Václav Cílek a Radka Schmelcová.